Právo spotřebitele na informace – spotřební zboží a jejich obaly obsahují velké množství chemikálií, ale ne každá chemická látka je lidskému životu nebezpečná.

Využijte své právo na informace

Právem každého spotřebitele je ptát se na obsah nebezpečných chemických látek v předmětech, které si kupuje. Evropská agentura pro chemické látky eviduje takové chemikálie (tzv. látky vyvolávající mimořádné obavy – SVHC) a informace o nich v seznamu kandidátských látek (Kandidátský seznam). Zákon ukládá dodavateli povinnost takové informace na vyžádání spotřebitelem bezplatně poskytnout do 45 dní.

Právo na informace má spotřebitel speciálně u předmětů vymezených nařízením REACH. Jde například o: nábytek, obuv, textil, sportovní vybavení, hračky nebo elektronická zařízení. Toto právo neplatí pro směsi jako je například kosmetika, léčiva, barvy, čisticí prostředky nebo potraviny.

Jak požádat o informace

Spotřebitel má možnost požádat o informace přímo v prodejně, kde si výrobek kupuje, nebo požádat výrobce/ dovozce daného předmětu. Ideální je požádat o informace písemnou formou. Pro získání všech pořebných údajů doporučujeme nezapomenout v písemné žádosti uvést:
• název/ popis výrobku, o který máte zájem;
• specifikovat, že máte zájem o informace, zda se v daném předmětu nebo jeho obalech nacházejí jakékoli látky ze seznamu kandidátských látek SVHC;
• podložit svoji žádost odkazem na zdroje, které hovoří o tomto právu na informace (link na článek ECHA na toto téma) a kde se nacházejí údaje o povinnostech dodavatelů v rámci nařízení REACH
Podle článku 33 odst. 2 nařízení REACH, je dodavatel/ výrobce/ dovozce povinen poskytnout dodatečné informace o výrobku do 45 dní, pokud se v něm nachází jakákoli z těchto SVHC látek.

Jaké informace by měl spotřebitel dostat

Nařízení REACH ukládá dodavatelům/ výrobcům/ dovozcům povinnost poskytnout zákazníkům informace o bezpečném použití dodávaných výrobků. Minimálně musí oznámit název nebezpečné látky, která se nachází ve výrobku. Tuto povinnost má dodavatel jen v případě látek vzbuzujících mimořádné obavy, které se nacházejí v předmětech v koncentraci nad 0,1 % hmotnosti výrobku.

Dodavatelé nemusí spotřebitele informovat o jiných látkách obsažených v předmětech, než jsou SVHC. Stejně tak nemusí poskytovat informace v případě, že jsou látky SVHC obsaženy v koncentraci pod 0,1 % hmotnosti předmětu. Mohou to však udělat dobrovolně.

Jak postupovat, když nepřijde žádná odpověď

Společnosti mají povinnost poskytnout informace, pokud jejich výrobky obsahují látky vzbuzující velmi velké obavy. Měli by zákazníky informovat také v případě, že se v jejich výrobcích žádné SVHC látky nenacházejí. Různé studie však ukazují, že mnoho dodavatelů stále nezná své povinnosti a proto mohou mít problém na případnou žádost ve stanoveném čase odpovědět. Domáháním se svých práv na informace vlastně pomůžete zvýšit jejich informovanost.

V případě, že spotřebitel neobdrží odpověď, dalším krokem je oslovit příslušný zodpovědný orgán na prosazování nařízení REACH ve svém členském státě.

LINKY:

Právo spotřebitele na informace
Kandidátský seznam
Orgány zodpovědné za prosazování nařízení REACH v Česku
Povinnosti společností

—–