Klasifikace směsí
Základním principem, ze kterého vychází nařízení o klasifikaci, označovaní a balení (nařízení CLP), je samoklasifikace směsi výrobcem, dovozcem nebo následným uživatelem.
Tato metoda zahrnuje identifikaci nebezpečnosti směsi a porovnání informací o nebezpečnosti s kritérii stanovenými v nařízení CLP. Klasifikace je založena na nebezpečných vlastnostech směsi a ne na pravděpodobnosti expozice a zvážení rizik.
Cílem klasifikace směsí je stanovit, zda je chemická směs nebezpečná z fyzikálního hlediska, hlediska zdraví a environmentálního hlediska, a při uvádění výrobku na trh náležitě informovat o těchto nebezpečích v dodavatelském řetězci pomocí označování, bez ohledu na množství vyrobené směsi.
Samoklasifikace
Směsi se musí samoklasifikovat vždy před uvedením na trh, protože nepodléhají harmonizované klasifikaci ani označování (CLH).
K odvození samoklasifikace musí vykonavatel klasifikace shromáždit všechny dostupné informace a posoudit jejich vhodnost a spolehlivost. Informace se následně musí posoudit v porovnání s kritérii klasifikace a musí se rozhodnout o odpovídající klasifikaci.
Směsi se mohou klasifikovat na základě údajů o samotné směsi, údajů o podobných testovaných směsích nebo údajů o jednotlivých složkách směsi.
Výrobci, dovozci a následní uživatelé jsou povinni sledovat nový vědecký a technický pokrok a rozhodnout se, zda se má provést přehodnocení samoklasifikace směsi, kterou uvádějí na trh.
