V lednu 2018 byla poprvé přijata celoevropská strategie pro plasty, která je součástí přechodu na vyšší stupeň oběhového hospodářství. Podle nových plánů budou všechny plastové obaly na trhu EU do roku 2030 recyklovatelné.
Recyklace plastů je regulovaná i ve smyslu chemické legislativy a tak společnosti musí plnit s tím spojené specifické požadavky.
Nařízení REACH není uplatňováno na odpady. Stále ale platí, že při hodnocení životního cyklu použití chemické látky je třeba vzít do úvahy i „stádium“ odpadu.
Společnost, která recykluje, se stává výrobcem látky / směsi / předmětu, pokud opustí oblast odpadů a vyrobí výrobek. Od tohoto bodu, až na speciální výjimky, jsou společnosti zajišťující recyklaci povinny plnit všechny relevantní požadavky nařízení REACH, jako například kterýkoli jiný výrobce nebo dovozce chemické látky.
Všeobecné požadavky evropské chemické legislativy (nařízení REACH a CLP)
Nařízení REACH (Nařízení (ES) 1907/2006) požaduje od výrobců, dovozců a následných uživatelů (chemických látek) plnění povinností při posuzování bezpečnosti a poskytovaní informací v dodavatelském řetězci. Samozřejmě nejpřísnější opatření se týkají nebezpečných chemických látek a směsí. Nebezpečnými jsou takové látky/ směsi, které mají alespoň jednu nebezpečnou vlastnost podle kritérií článku 3 nařízení CLP (Nařízení (ES) 1272/2008). Specifické povinnosti se týkají zejména nebezpečných látek definovaných v článku 57 nařízení REACH (látky vzbuzující mimořádné obavy).
Regenerované polymery
Provozovatel regenerace polymerů by měl identifikovat všechny látky v regenerovaném materiálu (např. látky přidané pro přizpůsobení anebo zlepšení vzhledu nebo fyzikálně-chemických vlastností polymerního materiálu), které byli původně přítomny v polymerním materiálu, který prošel regenerací. To se může stát v případě selektivní regenerace. Záměrně regenerované látky nelze považovat za nečistoty, ale za látku, v jejímž případě je nutné ověřit, zda je možné využít výjimku prostřednictvím článku 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH. Z tohoto důvodu se doporučuje považovat regenerovaný materiál za látku ve směsi (např. v případě selektivní recyklace měkkého PVC může být nevyhnutelné registrovat příslušné změkčovadla, pokud ještě nebyla registrována).
Požadavky pro recyklované látky/ směsi
Ve smyslu požadavků nařízení REACH a CLP musí dodavatelé chemických látek zajistit posouzení nebezpečnosti těchto látek (v případě recyklace i směsí) a následně provést odpovídající klasifikaci a označování.
Pro zajištění bezpečného použití produktů recyklace jsou společnosti zodpovědné za zjištění informací o složkách a na základě těchto informací klasifikovat, označovat a předat informace svým odběratelům.
V případě nebezpečných látek a směsí, musí recyklující společnost zajistit bezpečnostní list ve smyslu článku 31 nařízení REACH. Tato povinnost se vztahuje v určitých případech i na látky a směsi, které nejsou klasifikovány (článek 32 nařízení REACH).
Ačkoliv se ustanovení o registraci podle nařízení REACH nevztahují na polymery, výrobce nebo dovozce polymeru musí registrovat monomery a ostatní látky použité pro výrobu polymeru za určitých podmínek v souladu s článkem 6 odst. 3 nařízení REACH.
Podobně při regenerovaných polymerech musí být registrovány monomery a ostatní látky, aby bylo možné využít výjimku podle článku 2 odst. 7 písm. d) nařízení REACH.
Nečistoty v monomeru je nutné identifikovat a vyhodnotit v rozsahu nevyhnutelném pro zjištění profilu nebezpečnosti, a také pro klasifikaci a označování regenerovaného monomeru.
Ve většině případů se polymerní odpad sbírá na trhu EU, tedy provozovatelé regenerace uplatní výjimku z registrace monomerů a dalších látek v regenerovaném polymeru splňujících kritéria článku 6 odst. 3 nařízení REACH za předpokladu, že tyto látky, ze kterých polymer vzniknul, byly registrovány.
Požadavky na recyklované výrobky
V prvním kroku je nutné posoudit, zda proces regenerace vede přímo ke vzniku předmětu (tj. zda první neodpadový materiál v řetězci regenerace je předmět a nikoli látka jako taková ani látka ve směsi). S ohledem na přítomnost polymerní látky v regenerovaném předmětu neexistuje požadavek na registraci podle nařízení REACH.
Předmět je věc, která během výroby dostává konkrétní tvar, povrch nebo provedení, které určuje jeho funkci ve větší míře než jeho chemické složení. Společnost je výrobcem předmětů, pokud vyrábí předměty v rámci EU bez ohledu na způsob výroby nebo zda předměty uvádí na trh. Nezávisle na výrobním procesu mohou mít společnosti vyrábějící předměty v EU povinnosti související s látkami, které jsou v předmětech obsaženy.
Výrobci předmětů musí podle článku 33 nařízení REACH informovat odběratele o látkách vzbuzujících mimořádné obavy.
Látky uvedené na seznamu kandidátských látek jsou látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC) pro své velmi závažné účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. Tyto látky je možné najít na „seznamu kandidátských látek vzbuzujících mimořádné obavy pro povolení“.
Každý dodavatel předmětu obsahujícího SVHC látku musí poskytnout příjemci předmětu (článek 33 odst. 1) nebo spotřebiteli (článek 33 odst. 2) příslušné bezpečnostní informace, které má k dispozici, pokud jsou splněny obě tyto podmínky:
- látka je zařazená na seznam kandidátských látek (viz oddíl 2) a
- látka je ve vyrobených anebo v dovezených předmětech přítomna v koncentraci 0,1 hmotnostního % (w/w) anebo vyšší.
Informace musí být příjemci předmětu poskytnuty při prvním dodání předmětu po zařazení látky na seznam kandidátských látek a spotřebiteli na jeho požádání, a to do 45 kalendářních dní od přijetí žádosti a bezplatně.
Pokud pro bezpečné použití výrobku obsahujícího látku uvedenou na seznamu kandidátských látek nejsou potřeba žádné konkrétní informace, například je možné vyloučit expozici ve všech stádiích životního cyklu předmětu včetně zneškodňování, musí se přinejmenším poskytnout informace o názvu dané látky. Poskytnutá informace musí obsahovat vysvětlení, že látka se nachází na aktuálním seznamu kandidátských látek a že to je důvodem poskytnutí této informace.